Zemřela babka do pece dána,

protéza po ní zůstala.

I ležela v prachu každičkého rána,

dokud nezrezivěla.

I zželelo se babce po protéze,¨

vtělila se do psa

a proto pro ní z pece leze,

jen těžko to popsat.

Poznala babka protézu po smradu,

poznala ji a smála se,

měla v hlavě spoustu nápadů,

jak zpět na svět dostat se.

Ó, ty má protézo krásná,

ó, ty protézo rezatá,

už na nebi se tvoří mračna,

byla jsem k tobě krutá.

Na nohu protézu nasadila,

byl to krásný pocit.

Omylem ji zapálila,

a hned ji chtěla hasit.

Voda byla daleko,

protéza ohněm zažehla,

v hrobě není příjemno,

bez protézy žít nemohla.